úterý 17. ledna 2017

Spisovatel: Stephen King
Originální název: Dolores Claiborne
Počet stran: 224
Rok vydání: 2010
Vydání originálu: 1993
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Dolores Claiborneová žije na vesnici na malém ostrově Little Tall a těžce si vydělává na živobytí jako hospodyně u bohaté Very Donovanové, která tam každoročně jezdí na letní sezónu do svého domu. Přizpůsobivá Dolores si zvyká i na Veřinu panovačnost a obě ženy spolu časem začnou poměrně dobře vycházet. Když stará a nemocná Vera po letech zemře a odkáže veškerý majetek Dolores, vesničané si myslí, že ji Dolores zabila. Ta v poutavé zpovědi na policii vraždu Very odmítá, ale při výslechu vyjdou najevo jiné temné okolnosti z pohnutého života hlavní hrdinky. Neuvěřitelně poutavý Kingův román, psaný jako monolog životem pronásledované ženy, se tak trochu vymyká ostatní Kingově tvorbě. Obvyklé tajemno tu zastupuje pouze zatmění Slunce, které sehrálo v příběhu významnou roli.

Něco ke knize

Zdroj
Vítejte v malé vesnici na ostrůvku Little Tall, kde se každý zná s každým. Zde žije i pětašedesátiletá Dolores Claiborneová, která to v životě neměla vůbec lehké. Naopak, její život byl těžký a plný útrap. V tomto momentě sedí na policejní stanici, kam se dobrovolně vydala, aby policii přesvědčila, že nemá se smrtí Very Donovanové, kde pracovala jako služebná a zdědila po ní majetek, nic společného.

Dolores začíná vyprávět svůj životní příběh, ve kterém nechá nahlédnout i do svého nepovedeného manželství s alkoholikem Joem St. Georgem, po jehož smrti se zřekla společného příjmení. Vypráví i o vztahu mezi ní a Verou, která byla největší mrchou v okolí. Během celého příběhu vyplouvají na povrch všechny křivdy, tajemství a kostlivci ukrytí ve skříni.

Moje hodnocení a dojmy

Zdroj
Hned na první stránce je jasné, že kniha se ostatním Kingovým dílům vymyká. Vlastně ne jen jeho dílům, ale celkově většině knih. Nejde ani tak o příběh, ale o styl psaní. Celá kniha je jeden dlouhý monolog. Žádné kapitoly, ale opravdu jen přes dvě stě stran jednotného textu. 

Chvilku mi trvalo, než jsem si na tento styl zvykla. Je to vážně neobvyklé a vadilo mi, že pokaždé musím knihu zavřít bez dočtení kapitoly, prostě někde během vyprávění. Zvyknout si ovšem na to dá, pak už se kniha čte lehce a naprosto Vás pohltí.

Rozhodně se tu ale Stephen King nezapře. Jeho poutavý styl psaní nechybí ani v téhle jednohubce. V Dolores Claiborneové je naprostá absence nadpřirozených prvků, ale to vynahradí někdy až přílišná syrovost a dramatičnost, kterou dokázal vydolovat z obyčejného života jedné ženy.

Dolores Claiborneová je normální žena, která žije na vesnici, kde se každý zná s každým, přesto některá tajemství zůstávají za zavřenými dveřmi jednotlivých domácností. To platí třeba o jejím manželství. Nikoho by nenapadlo, že alkoholický manžel nejde pro ránu daleko. Když se ale začne jednat o děti, probudí se v Dolores temnější já. Každá matka pro své dítě udělá cokoliv.

I když by měl příběh objasnit smrt Very Donovanové, kde Dolores pracovala jako služebná, větší část příběhu je věnována spíše soukromému životu. Samozřejmě ale Dolores vypráví i o své práci a o jejím vztahu mezi ní a Verou. I když Vera byla nesnesitelná ženská, mezi oběma ženami se začal vytvářet až přátelský vztah. Během vyprávění se všechny dílky dávají dohromady.

Určitě se tahle kniha nedá srovnávat s takovými skvosty jako Řbitov zvířátek, Osvícení, Prokletí Salemu, nebo třeba s Misery. Přesto příběh určitě není špatný a dokáže vtáhnout do děje. 


Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This
autor Charmedka
vydáno 1/17/2017
reakce 1 komentář
štítky , , , ,

Celý článek »


sobota 14. ledna 2017

Spisovatel: Danielle Trussoni
Originální název: Angelology
Série: Angelologie
Díl: 1.
Počet stran: 424
Rok vydání: 2010
Vydání originálu: 2010
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Andělé a lidé kdysi zplodili potomky – a bylo to zlé plémě, které zatratil sám Bůh. Jenže oni stále žijí mezi námi… Evangeline byla malou dívenkou, když ji její otec přivedl do kláštera sv. Růženy. Zde žije tichým životem řádové sestry, dokud nedostane dopis s podivnou žádostí. Kdosi pátrá po šedesát let staré korespondenci mezi matkou představenou a slavnou mecenáškou Abigail Rockefellerovou. Ukáže se, že za druhé světové války podporovala skupinu angelologů spojených s klášterem pátrajících po mocných a zákeřných potomcích padlých andělů. Evangeline odhaluje po tisíciletí zuřící boj mezi andělskou rasou Nefilim a angelology, mezi které patřili i její rodiče. Neobvykle vysocí, krásní a zločinní Nefilim se od počátku civilizace pohybovali v zákulisí historie a usilovali o opětovné získání své bývalé moci. Percival Grigori je jedním z nich, pomalu však umírá na záhadnou nemoc. Je klíčem k jeho uzdravení lyra mytického Orfea, po které pátrají celé generace angelologů? Dokáže ho Evangeline zastavit, než svou strašnou sílu obrátí proti lidstvu? A zatím hluboko v jeskyni v nepřístupných bulharských horách dlí praotcové zlovolných andělů. Jejich smrtonosná záře proniká klecemi, v nichž jsou uvězněni tisíce let, a jejich hněv se stupňuje…

Něco ke knize

Zdroj
Mladá žena Evangeline žije poklidný život řádové sestry v klášteře v New Yorku. Její denní program spočívá v modlení a odmítání žádostí o studium kláštěrních sbírek. Každodenní stereotyp naruší až dopis s žádostí o desítku let starou korespondenci, která údajně probíhala mezi matkou představenou a mecenáškou Abigail Rockefellerovou.

Na první pohled nevinná žádost strhne lavinu událostí, která Evangeline změní život. Zdá se, že tento svět neobývají pouze lidé, ale i zlí a bezcitní potomci andělů a lidí, kteří se nazývají Nefilim. Jednou z nich je i bohatý Percival Grigori, který má ale záhadnou nemoc a místo nesmrtelnosti pomalu umírá. Pomoci by mu mohla andělská lyra, po které tisíce let pátrají angelologové.

Moje hodnocení a dojmy

Recenzi na tuhle knihu jsem odkládala strašně dlouho a nejraději bych ji odložila úplně. V knihovně mi Angelologie ležela neskutečně dlouho a vůbec se mi do ní nechtělo. Je to totiž pořádná bichle, hodnocení nijak úžasné nemá a mě téma andělů v knihách moc nebaví.

Nakonec jsem po ni sáhla a s jistou obavou se do ní pustila. Něco tak příšerného jsem hodně dlouho nečetla. Asi na sté stránce jsem už měla pocit, že život je příliš krátký, kor když těch sto stran jsem četla snad týden.

Zdroj
Děj vychází z knihy Henochovy a Genesis, ve které se píše, že andělé byli tak omámeni krásou lidských žen, že ti vcházeli k ženám lidským a ženy jim rodily. Právě ze spojení lidským žen a andělů vznikla rasa Nefilim. Napůl andělé, kteří jsou ale zákeřní a naprosto bez citu.

I samotná angelologie není výmysl. Je to starobylá nauka o andělích. Co se týče tohohle, tak autorka si jistě dala spoustu práce, aby kniha měla reálné základy. Je to obdivuhodné, jenže prezentováno tak, že máte pocit, že čtete odbornou literaturu.

Během čtení jsem měla neustále dojem, že jsem sáhla po encyklopedii s biblí dohromady, než fantasy románu. Autorka se až moc do detailu zaměřila na popisy. Kniha má přes čtyři sta stran, ale toho hlavního děje je tam naprosté minimum. Každou chvíli se i vrací do minulosti a čtenář se dovídá podrobnosti z dětství snad všech postav.

Děj je složitější, což by nebyl takový problém, ale těch detailů je tam tolik, že jsem byla neustále zmatená a v jednom kuse ztracená. V knize je navíc naprostá absence jakéhokoliv humoru, emocí a kniha působí strašně depresivně.

Měla jsem dojem, že to v životě nedočtu. Od úplného odpadu knihu zachránil konec, ve kterém se konečně začalo něco dít. Ale i přesto vůbec nemám chuť pouštět se do druhého dílu. Angelologie je jedna z nejhorších knih, které jsem četla.


Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This
autor Charmedka
vydáno 1/14/2017
reakce 3 komentářů
štítky , , , , , ,

Celý článek »


středa 11. ledna 2017

Spisovatel: Joe Hill
Originální název: NOS4A2
Počet stran: 666
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Victoria McQueenová měla odjakživa zvláštní schopnost: dokázala najít ztracené věci i odpovědi na otázky, jež nelze zodpovědět. Občas jezdívala na kole k polorozpadlému krytému mostu, který ji během chvíle odnesl, kamkoli si přála – na jiné místo v Massachusetts nebo v celé zemi. Jednoho dne ovšem Viky potkala Charlese Manxe, který má zvláštní slabost pro děti. Vlastní starý Rolls-Royce s poznávací značkou NOS4A2, v němž vás po tajných silnicích odveze na to nejúžasnější, ale také nejděsivější hřiště, jaké jste kdy viděli. Viky, jediné dítě, kterému se podařilo z Manxových spárů uniknout, je nyní dospělá a snaží se na prožité hrůzy zapomenout. Netuší ovšem, že Manx na ni nikdy nezapomněl – a co hůř, vybral si nového spolujezdce na cestu do pekla: Victoriina malého syna.

Něco ke knize

Zdroj
Vánoční říši nenajdete na mapě, ale je skutečná, vedou tam tajné ulice a doveze Vás tam starý Rolls-Royce typu Přízrak, za jehož volantem sedí Charlie Manx, který má zálibu v malých dětech. Vyhledává ty týrané a zanedbávané či takové, u kterých to hrozí a ty pak odveze s sebou. Ve Vánoční říši jsou všechny děti šťastné, Štědrý den je každý den a ke snídani dostávají děti denně kakao a rozbalují dárky.

Osmiletá Victoria McQueenová má také zvláštní schopnost. Když nasedne na své kolo, polorozpadlý most Zkratka ji zanese na kteréhokoli místo a ona tak může najít ztracené věci, osoby či zvířata. Jak ale roste, její rodina se rozpadá a pubertální Vicky chce najít problémy. Zkratka ji zanese až do domu Charlieho Manxe.

Victorii se podaří uniknout z jeho spárů. Nyní je dospělá a má vlastní rodinu. Na vše se snaží zapomenout, byla to jen dětská fantazie, která se ale začíná znovu projevovat. Charlie Manx totiž nezapomněl a má vyhlédnutou další oběť - Victorinina syna.

Moje hodnocení a dojmy

Vánoční říši jsem si chtěla přečíst v momentě, kdy jsem si všimla, že vychází. Mohly za to nejen blížící se Vánoce, během kterých si ráda přečtu vánoční příběh, ale i moje slabost pro horory, kterým měla Vánoční říše být. 

Když jsem navíc zjistila, že Joe Hill je synem samotného mistra hororu Stephena Kinga, stala se z Vánoční říše kniha, po které jsem opravdu začala toužit. Stephen King je totiž můj nejoblíbenější spisovatel a dát šanci jeho synovi, je téměř až povinnost. Když jsem knihu dostala k Vánocům, byla jsem nadšená a rozhodně jsem neměla v plánu na její přečtení čekat celý rok do dalších Vánoc.

Zdroj
Velkým plusem knihy jsou samotné postavy a to nejen ty hlavní, i vedlejší stojí za pozornost. Jejich charaktery jsou tak dokonale propracované, že při čtení téměř ožívají a Vy si k nim vybudujete vztah, ať už kladný či záporný.

Victoria mi jako dítě byla sympatická, ale čím více dospívala, tím více byla na facku. Z roztomilé holčičky se stala protivná puberťačka a nakonec alkoholička, jejíž život je v troskách a to i přesto, že má vše, po čem by mohla toužit - milujícího manžela a skvělého syna. Setkání s Manxem ji ovšem zcela psychicky zničilo.

Charlie Manx je jasný psychopat, který si ovšem myslí, že vše dělá pro dobro dětí a tím pádem sám sebe jako zrůdu nevidí. Vždyť které dítě by si nechtělo celý den hrát, jíst perníčky, pít kakao a zpívat koledy?!

Kniha je psána hned z několika pohledů, tím pádem se čtenář i lépe do postav vžije. Přiznávám, že i přesto jsem si zpočátku u Victorie nebyla jistá, zda se nejedná jen o fantazii malé holky a právě i tohle napětí mě hrozně bavilo.

Kniha má úctyhodných 666 stran, všimněte si toho super čísla. Docela jsem se obávala, aby kniha neměla hluchá místa. Samozřejmě se nedá při tomto počtu udržet tempo, ale rozhodně jsem se na žádné straně nenudila. I když je některá kapitola méně dějově zajímavá, nakonec všechny dílky a detaily do sebe zapadají a i tyhle kapitoly Vás nutí číst, aby jste se dozvěděly, jak děj bude pokračovat.

Joe Hill se hodně potatil a jsem za to velmi ráda, jelikož King má nástupce, který může časem převzít řemeslo. Jsem ráda, že Joe Hill jde ve stopách svého otce a nesnaží se na 100% odlišit, naopak, King se tam nezapře. Vánoční říše rozhodně není pohádka, je pořádně syrová a naprosto bez cenzury, což bývají i Kingovy knihy. Je těžké nesrovnávat, ne-li zcela nemožné.

Vánoční říši jsem přečetla během čtyř dnů, děj plynul tak rychle, stránky se otáčely v podstatě samy a najednou byl konec. Joe Hill stvořil naprosto úžasný svět plný koled, mrtvých dětí, telefonátů ze záhrobí, výborného záporáka, který se ani záporákem být necítí a pochvaluji si perfektní hororový konec, který jsem si maximálně užila. Sice nedávám všech pět hvězdiček, ale rozhodně jsou to lepší čtyři a hodlám si pořídit i další knihy a už teď se těším, až se do nich pustím.


Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This
autor Charmedka
vydáno 1/11/2017
reakce bez komentáře
štítky , , , ,

Celý článek »


pondělí 9. ledna 2017

Nápad na tenhle článek byl hodně spontánní. Na svém druhém blogu připravuji shrnutí roku 2016, kde mimo jiné zmíním i nejlepší filmy, které jsem loni viděla a seriály, které jsem sledovala. Jelikož filmovou rubriku mám i zde, tak mě napadlo, že by Vás filmové shrnutí mohlo zajímat. Pokud ano, tak dnešní článek je právě pro Vás.

V kině jsem byla docela často a viděla spousty skvělých filmů, ale i několik zklamání. Rozhodně největším zklamáním byl film Tajný život mazlíčků, Revenant a Warcaft. Nechytl mě ani nový Batman vs Superman, Sirotčinec slečny Peregrinové či Doctor Strange.

Naopak Deadpool neměl chybu a společně s Fantastickými zvířaty se jedná o nejlepší film roku. Mezi topku ale patří i Kniha džunglí, která byla kouzelná a Sebevražedný oddíl mile překvapil. Captain America a X-Meni mě také bavili. O všech filmech, které jsem viděla v kině, jste si mohli přečíst v rubrice Movie tip.

A mrkneme na filmy, které jsem viděla z pohodlí domova. Myslela jsem, že Vám ukážu jen top pětku jako loni, ale těch skvělých filmů jsem viděla tolik, že jsem se nedokázala rozhodnout. Loni jsem doplnila docela mezery v klasice, za což jsem moc ráda. Ne ale každý z těch filmů mě chytl, ovšem za zmínku určitě stojí Zpívání v dešti a Zaříkávač koní. Jak miluji animáky, tak těch opravdu dobrých jsem moc neviděla. Hotel Transylvánie 2 silně konkuruje jedničce a Konečně doma je rozkošný film, který určitě ocení menší publikum. Po shlédnutí Zootropolis naprosto chápu ty kladné ohlasy a vysoké hodnocení.

Naopak negativní recenze moc nechápu u Lovce, který mě osobně se hodně líbil a do světa fantazie utečete i v Alence. Méďa 2 mě zpočátku odrazoval přílišnou vulgaritou, ale nakonec jsem se od srdce několikrát zasmála. Též jsem se bavila u komedie Jedna za všechny, což je tedy naprostá blbost, ale nějakým způsobem mě dostala. Brečet se mi naopak chtělo u Válečného koně a dlouho očekávaného filmu Než jsem tě poznala. Zvláštní slabost mám pro katastrofické filmy, takže San Andreas mě připoutal k židli od začátku do konce. Za zmínku stojí i filmy jako Big Eyes, Ex Machina, Hugo a jeho velký objev a Podivuhodný experiment.

Jestli Vám přijde, že filmů jsem viděla během roku hodně, tak mnohem více času jsem věnovala seriálům. Pro seriály mám slabost snad už od dětství. Pomalu desítka rozkoukaných seriálů, které u nás běží s několikaletým zpožděním, zapříčinila, že jsem začala koukat s titulkami. Díky tomu jsem spoustu seriálů již dokoukala komplet a u dalších jsem u aktuálních dílů a pomalu můžu přemýšlet, jaké začnu sledovat nově.

Dokoukala jsem Město žen, což je příjemný sitcom, ke kterému je ale třeba najít si cestu a pochopit jejich humor. Na Laskavý dotek jsem koukala kvůli mé oblíbené Jennifer Love Hewitt a není to vůbec špatný. Naopak u Krásky a zvířete jsem ráda za konec, jelikož mě to vůbec nechytlo.
Navázala jsem i na Kobru 11, kterou jsem v dětství milovala a přišlo mi škoda s ní přestat. Zatím jsem u 18. série, jelikož další díly nemůžu sehnat. Nová holka také patří k sitcomům, u kterých trvá najít si k nim cestu. Určitě doporučuji titulky, jelikož dabing tenhle seriál naprosto hatí. Co naopak miluji, tak jsou Lovci duchů, které sleduji také již od dětství a stále mě baví, Dean je prostě fešák.

Oblíbenost klesla u Upířích deníků, zbytečně natahované a za něco stojí jen Caroline. Sice předchozí série byla skvělá, ale už se těším, až bude seriál ukončen, což bude letos na jaře. To samé platí u Prolhaných krásek. Seriál už je tak zamotaný, že se v ději neustále ztrácím a těším se na posledních několik dílů. Naopak Hra o trůny mě pořádně chytla až snad v půlce třetí série a na novou sérii se moc těším.

Jaké nejlepší filmy jste loni viděli?
A jaké sledujete seriály?

Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This
autor Charmedka
vydáno 1/09/2017
reakce 7 komentářů
štítky ,

Celý článek »


sobota 7. ledna 2017


Jistě jste již zaznamenaly projekt, který pořádá Eliška z Knižního světa. Každý měsíc je věnován určitému nakladatelství, to znamená, že v tom daném měsíci by jste měli přečíst co nejvíce knih právě z vybraného nakladatelství. Samozřejmě můžete číst i jiné knihy.

Leden je věnován nakladatelství Yoli. Sice jsem teď měla v plánu číst Temnou věž od Kinga, ale jelikož film jde do kin až v červenci, tak na celou sérii mám fůru času a můžu se věnovat i jiným knihám. Proto jsem se rozhodla i v lednu do projektu zapojit.

Z Yoli moc knih nemám, určitě to ale není tím, že by vydávalo nezajímavé tituly, naopak. Spousta knih mě láká, ale zkrátka ještě jsem se k nim nedostala. Doma mám tři nepřečtené knihy z tohoto nakladatelství, které bych tedy ráda v lednu přečetla. Články a recenze týkající se ledna, najdete na sociálních sítích pod #ledensyoli

Jako první tu mám dva díly série Prozřetelnost. Série nemá nijak skvělé hodnocení, přesto se na knihy těším a přiznám se, že čekám docela hodně. Od Jamie McGuire jsem četla Červený vrch a byl skvělý. Prozřetelnost by měla být paranormální romance, tak uvidíme, jak mi sedne.

Jako poslední tu mám knihu Zůstaň se mnou, kterou jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli stejnojmennému filmu, ve kterém hraje moje oblíbená Chloe Grace Moretz. I od této knihy očekávám hodně a doufám, že mě nezklame. Bohužel její pokračování zatím nevlastním.

Zapojíte se také?
Četli jste některou z knih?

Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This
autor Charmedka
vydáno 1/07/2017
reakce 10 komentářů
štítky , ,

Celý článek »


čtvrtek 5. ledna 2017

Prosinec jsme si v Knižní hitparádě a Měsíční chvástačce shrnuli a teď je nejvyšší čas udělat si kompletní statistiku. Takže v dnešním článku Vám ukážu ty nejlepší knihy, které jsem v roce 2016 přečetla, ale i naprosté propadáky či objevené série. 

Za uplynulý rok jsem přečetla přesně 80 knih, což je o osm knížek více než rok předchozí. Krásné stovky jsem bohužel nedosáhla, ale i tak myslím, že je to prima číslo. Také jsem spočítala nové přírůstky a ty jsou jen o dvě knihy menší, čili nových knih v knihovničce mám 78. No, tohle číslo mě lehce zaskočilo a nejspíše se půjdu léčit. Možná budiž mi omluvou, že rovnou dvanáct knih mi přibylo teď od Ježíška.

Nejlepší knihy roku

Dobrých knih jsem četla poměrně dost. Hned dvanáct knih jsem hodnotila plným počtem hvězdiček, i když některé z nich jsou z mých oblíbených sérií, takže mají rovnou plusové body. Čtyřhvězdičkových knih mám ještě mnohem více, takže bych řekla, že rok byl opravdu úspěšný. Oblíbence jsem si našla jak ve fantasy, tak i ženském čtení.

1. Misery (Stephen King) - Začnu rovnou mým nejoblíbenějším spisovatelem a to je Stephen King. Jeho kniha Misery mi dlouho ležela v knihovně a jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Je totiž perfektní, doslova syrová, napínavá a úplně z ní sálá ta bezmoc a zoufalost hlavního hrdiny, který je zraněný unesen svoji fanynkou číslo jedna. Pokud máte rády Stephena Kinga či alespoň thrillery, jděte do ní.

2. Sedmilhářky (Liane Moriarty) - Moje premiéra s Liane Moriarty, která mě přiměla pustit se i do dalších jejích knih. Kniha s poměrně vážnými problémy je napsána s nadhledem a vtipem. Připomínala mi něco na způsob Zoufalých manželek.

3. Grey (E. L. James) - Vím, že tahle autorka a jejích Padesát odstínů je silně kritizováno, já si ovšem celou sérii oblíbila a považuji ji za velmi příjemné, romantické čtení. Grey je v podstatě první díl, akorát z pohledu Christiana a bavil mě snad ještě více než původní série.

4. Kaleidoskop srdcí (Claire Contreras ) - Nejromantičtější a nejkrásnější kniha roku 2016? Rozhodně Kaleidoskop srdcí, který jsem si naprosto zamilovala a mrzí mě, že ještě jsem nebyla schopná sehnat si pokračování.

5. Červený vrch (Jamie McGuire) - Knihu jsem měla na wishlistu od doby, kdy vyšla a konečně jsem se k ní dostala. Jamie McGuire píše velmi čtivě a příběh se zombie mě strašně bavil. Sice jsem ji nehodnotila na 100%, ale rozhodně ji můžu doporučit a sama ji považuji za hodně povedenou.

6. Zbožňuju New York (Lindesy Kelk) - Nejvtipnější knihu roku by zřejmě vyhrála Zbožňuju New York. Na jednu stranu je to strašná blbost, ale pokud máte rády vtipné oddechovky ve stylu Sophie Kinsella, je tohle to pravé. U knihy jsem se několikrát upřímně zasmála a hlavní hrdinka si mě získala.

7. Apokalypsa Z: Začátek konce (Manel Loureiro) - Já a zombie, to je prostě moje slabost, takže ani Apokalypsa Z mě nenechala chladnou a příběh o oživlých mrtvolách jsem si maximálně užila.

8. Dům, ve kterém jsme vyrůstali (Lisa Jewell) - U této knihy jsem vůbec nevěděla, co očekávat a nakonec se z ní stala jedna z nejlepších knih roku. Je to v podstatě příběh ze života, který vypráví o ženě, která sbírala snad všechno, nic nevyhazovala a kvůli tomu pomalu přišla i o rodinu.

9. Pátá vlna (Rick Yancey) - Dystopie mám velmi ráda a Pátá vlna se mi moc líbila a to i přesto, že mimozemšťany apod  nemusím. Příběh je ale originální, charaktery postav propracované a opět mě štve, že jsem nebyla schopná dosehnat si ostatní díly. Rozhodně ale napravím.

10. Vyvolený milenec (J. R. Ward) - Bratrstvo černé dýky naprosto zbožňuji. Sice mě příběh Phuryho tolik nechytl, ale v knize byla spousta prostoru věnována ostatním postavám, což byl skvělý krok.

11. Past (Lauren DeStefano) - Další dystopie, tentokrát ze světa, kde se lidé dožívají pouhých 25let, ženy dokonce jen dvaceti a kde bohatí unášejí mladé dívky, aby z nich udělali stroje na plození dětí. I přesto, že kniha není nabitá akcí, připoutala mě ke knize tak, že jsem ji vůbec nechtěla zavírat. Originální příběh a dokonalá atmosféra.

12. Dívka, již jsi tu zanechal (Jojo Moyes) - Jojo Moyes baví snad každého a i u mě už se pomalu řadí mezi oblíbené autory. Dívka, již jsi tu zanechal vypráví dva příběhy, z čehož mě chytl převážně příběh Sophie, která žila v době první světové války a jejíž město bylo okupováno Němci.

13. Trápení (Richelle Mead) - Recenzemi na Sukubu jsem Vás otravovala celý prosinec. Richelle Mead mám strašně ráda a těší mě, že Sukuba mě tak pohltila. Nejedná se o žádné YA, jak jsme u Richelle zvyklí, ale o sérii určenou pro dospělé, jelikož je plná sexu a erotického napětí.

Nejhorší knihy roku

Bohužel i špatných knih se mi sešlo poměrně hodně. Co tak koukám, jedná se o samé série. Většinu jsem měla problém vyloženě dočíst a trápila jsem se s nimi hroznou dobou.

1. Interview s upírem (Anna Rice) - Určitě znáte film, který patří již mezi klasiku. Od knihy jsem tedy očekávala hodně a musím říct, že jsem měla problém knihu dočíst. Kniha je plná myšlenek a filozofických úvah, děj téměř nulový. Mám doma i druhý díl, ale nemyslím, že bych ho někdy otevřela.

2. Unesená stínem (Karen Chance) - Loni jsem do nejhorších knih řadila první díl této série a letos budu pokračovat. Kniha je tak překombinovaná, že z toho vznikl jeden velký zmatek.

3. Obejmi noc (Karen Chance) - Pokračujeme třetím dílem, který je o hvězdičku lepší, ale stále žádná sláva. V příběhu se sice již dalo lépe orientovat, ale k postavám jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah a jen s nelibostí se pouštěla do dílu čtvrtého.

4. Krvavý písek (M. T. Majar) - Krvavý písek je druhým dílem série Vlci, který pochází z pera české autorky. Nebavil mě už první díl, ale druhý byl naprosto příšerný. Zbytečně brutální, krvavý a divím se, že něco takového vypustila do světa ženská.

5. Anna krví oděná (Kendare Blake) - O Anně se zmíním ještě ve zklamáních roku. Nudné, kostrbaté, špatné čtivé, postavy o ničem a celý příběh tak špatně pojat. Nebavilo mě to a to téma duchů zbožňuji.

6. Dívka z nočních můr (Kendare Blake) - Jestli je něco horšího, než Anna krví oděná, tak je to její pokračování. Očekávala jsem, že peklo mě chytne, jelikož to také v knihách můžu, ale autorka to naprosto zazdila.

7. Andělé noci (Lili St. Crow) - Podle anotace jedna z nejlákavějších knih. Ve výsledku ale kniha, jejíž anotace naprosto nesedí. Příběh jedna velká nuda, navíc psáno nespisovnou mluvou, která se četla hodně obtížně a nesympatická hrdinka tomu nepřidala.

8. Zrádce (Lili St. Crow) - Druhý díl opět horší než první. Po celou dobu knihy jsem byla naprosto ztracená a nevěděla, která bije.

9. Angelologie (Danielle Trussoni) - Spolu s Interview s upírem je Angelologie nejhorší knihou roku. Myslela jsem, že to v životě nedočtu a neustále si opakovala, že život je příliš krátký. Kniha bez jakýkoliv emocí a vtipu, za to plná depresivní atmosféry.

Knižní překvapení

A pokračujeme opět více pozitivněji. Knižní překvapení nejsou sice dokonalé a vysoce hodnocené knihy, ale spíše kousky, od kterých jsem moc nečekala a nakonec vůbec nebyly špatné.

1. Mezi láskou a smrtí (Meg Cabot) - Tohle je první kniha od Meg Cabot, u které můžu říct, že mě bavila. Téma pekla mě fascinuje a Meg Cabot ho vystihla fakt skvěle. Opět jsem ale nezvládla pořídit pokračování, je ale také v plánu.

2. Páni mají radši sukuby (Jill Myles) - Série, kterou koupíte za pár korun v Levných knihách a za těch pár korun je to skvost. Plná vtipu, erotiky a i příjemného děje.

3. Paranormálové (Kiersten White) - Tahle série mě bavila hodně díky sympatické a vtipem sršící hlavní hrdince. Sice děj poměrně jednoduchý, ale zajímavý a čtivý.

4. Zaslíbení (Alexandra Adornetto) - Závěrečný díl andělské série Zář. První dva díly mě nijak zvlášť nebavily, o to více jsem byla překvapená tímto, který mě strhl hned na začátku. Plno akce, která nebere konce, romantika a úžasné zakončení.

5. Bridget Jones: Láskou šílená (Helen Fielding) - Též nemusím knižní Bridget Jonesovou, první dva díly jsem vyloženě protrpěla. Třetí pokračování je na tom ale mnohem lépe a několikrát jsem si i zasmála či se mi chtělo brečet. Konečně série začala za něco stát.

6. Noc s Audrey Hepburnovou (Lucy Holliday) - Trochu jsem se bála, aby se z oživené Audrey Hepburn neudělala fraška. Nakonec to nebylo vůbec zlé a já se bavila. Spoustu odkazů na filmy jistě ocení nejeden filmový fanoušek.

7. Proklej svítání (Karen Chance) - Čtvrtý díl a konečně můžu říct, že mě série začala bavit. Chce to překonat první tři katastrofy, bohužel série se u nás přestala vydávat a to zrovna v tom nejlepším.

Knižní zklamání

Knižních zklamání tu je bohužel o mnoho více než těch milých překvapení. Většina teda není naprostá katastrofa, ale zkrátka jsem od nich čekala mnohem více.

1. Anna krví oděná (Kendare Blake) - O Anně jsem se již zmiňovala výše. Pro mě je to snad vůbec největší zklamání roku, jelikož jsem očekávala opravdu hodně a nedostala jsem ani polovinu toho.

2. Andělé noci (Lili St. Crow) - Podle anotace kniha vypadala opravdu dobře a pouštěla jsem se do ní s chutí. Je to ale stejný případ jako Anna.

3. Nejtemnější část lesa (Holly Black) - Příběh celkem zajímavý, ale hlavní postava Hazel mi dojem kazila, nebyla mi vůbec sympatická. Navíc se kniha strašně špatně četla a to i díky velkému množství chyb. Překlad hodně zlý, některé věty až krkolomné.

4. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (Ransom Riggs) - Sice jsem Sirotčinec hodnotila čtyřmi hvězdičkami, ale očekávání jsem měla naprosto jiná. Čekala jsem spíše hororový příběh a dostalo se mi čtení pro mládež.

5. Žhářka (Stephen King) - Na to, že je Žhářka jednou z nejznámějších knih Stephena Kinga, je to docela slabota. Některé kapitoly mě vyloženě nudily a celkově toho ohně bylo v knize pramálo.

6. Královna Tearlingu (Erika Johansen) - Naprosto skvěle hodnocená kniha, u které jsem ani neočekávala, že by mě zklamala. Přesto se tak stalo. Hlavní hrdinka je tedy velmi sympatická a je největším plusem knihy. Jinak mě ale děj tolik nechytl a kniha byla až zbytečně vulgární, což mi do tohohle příběhu moc nesedlo.

7. Šťastní lidé čtou a pijou kávu (Agnes Martin-Lugand) - Krásný název, který lákal na spoustu kafe a knih. Realita je ale jinde, kniha je plná cigaret a nesympatických postav. Sice se kniha čte dobře a docela mě i bavila, ale čekala jsem něco malinko jiného.

7. Zavržený (Becca Fitzpatrick) - Další skvěle hodnocená série a i když mě ty andělské série moc neberou, tady jsem doufala ve změnu. Děj nulový, sice čtivé, ale ve výsledku další průměrná série.

8. Horečka (Lauren DeStefano) - Jak byl první díl dokonalý, tak druhý klesl o několik úrovní, což mě šíleně mrzí. Horečka ztratila ono kouzlo a první polovinu knihy mě ani příběh tolik nebavil.

9. Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas) - Pokračujeme skvěle hodnocenými sériemi, od kterých jsem čekala hodně a nedostalo se mi to. Měla jsem velký problém se začíst a myslela jsem, že to ani nedočtu. Pro mě lehký podprůměr.

10. Dívka ve vlaku (Paula Hawkins) - Že by tohle byl bestseller, s tím nemůžu souhlasit. Sice skvělá zápletka, která se odhaluje postupně, ale styl psaní Pauly Hawkins je poměrně jednoduchý a hlavní hrdinky, všechny, byly jedna horší než druhá.

11. Dárek z pravé lásky (Stephanie Perkins) -Jako příjemná vánoční oddechovka, proč ne. Ale od vánočních povídek jsem očekávala více vánoční atmosféry a celkově hezčí příběhy. Většina byla průměrná, ne-li podprůměrná.

Objevené série

Hodně jsem přemýšlela, zda tuhle kategorii nezrušit, jelikož jsem v roce 2016 objevila neskutečný počet nových sérií a jejich sepsání mě až děsilo. Měla bych si dát předsevzetí, že nebudu rozečítat a pořizovat žádné nové série, ale naopak se pokusím dokončit ty rozečtené. Jako nápad dobré, ale sama tomu nevěřím.



1. Srdce (Claire Contreras) - Jak jsem psala výše, snad vůbec nejromantičtější kniha celého roku, která mě chytla za srdce. U nás již vyšel druhý díl, který si rozhodně plánuji koupit.

2. I love (Lindsey Kelk) - Tohle je naopak nejvtipnější kniha, dokoupit mi chybí pouze jeden díl a mám sérii kompletní. U nás ovšem nevyšly všechny díly, horší ale je, že chybí díly v polovině série, což nechápu.

3. Apokalypsa Z (Manel Loureiro) - Na pokračování se hodně těším, i když jsem o něm zatím neviděla žádné informace, tak snad se ho dočkáme.

4. Pátá vlna (Rick Yancey) - Jsem ostuda, že další dva díly nemám, což ale hodlám napravit, abych sérii mohla označit za ukončenou. Snad mě pokračování nezklame.

5. Zahrada nesmrtelnosti (Lauren DeStefano) - Bohužel třetí a zároveň závěrečný díl této série již u nás nevyšel a ani nevyjde, což mě šíleně štve, jelikož to skončilo v tom nejlepším a hodně mě zajímá, jak to nakonec celé dopadne.

6. Sukuba (Richelle Mead) - Sukubu dočtu snad hned v lednu, jelikož všechny díly doma vlastním, takže tuhle sérii si můžu rovnou odškrtnout jako přečtenou.

7. Upíří kroniky (Anne Rice) - Jak jsem zmiňovala výše, doma mám i druhý díl, ale pouštět se do něho nehodlám. Navíc se jedná o další sérii, již nakladatelství nevydává komplet, ale jen sem tam nějaký díl, což moje perfektcionistické já špatně snáší.

8. Anna (Kendare Blake) - Díky bohu jen dva díly a oba dočtené.

9. Andělé noci (Lili St. Crow) - Ač mě série nebavila, jsem naštvaná, že ani tady se nedočkáme zakončení.

10. Angelologie (Danielle Trussoni) - V knihovně na mě čeká druhý díl a vůbec se mi do něj nechce. Tuhle sérii bych raději neobjevila, je to ztráta času.

11. Deníky Sukuby (Jill Myles) - Příjemná série a opět nedokončená. Čtvrtý díl tuším ale i v originále vyšel pouze jako e-kniha, což nechápu, jelikož mi série přijde povedená. Zrovna tady sice asi není úplně třeba poslední díl číst, ale přesto bych ji raději měla kompletní.

12. Paranormálové (Kiersten White) - Objeveno a dočteno. Sérii jsem slupla jako malinu, čte se skvěle a příběh mě moc bavil. Sice jednodušší YA, ale za přečtení stojí.

13. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (Ransom Riggs) - Velká ostuda, skončila jsem u prvního dílu a zbylé nemám ani doma. Jsou ale na seznamu priorit.

14. Šťastní lidé (Agnes Martin-Lugand) - Nedávno vyšel druhý díl, který je i lépe hodnocen, takže určitě dokoupím a jsem na něj i docela zvědavá.

15. Nora Greyová (Becca Fitzpatrick) - Tuhle sérii jsem kupovala v Levných knihách. Závěrečný díl tam ale neměli a já nebyla schopná si ho sehnat jinde. Jelikož mi ale fakt chybí pouze jen ten poslední díl, tak doufám, že letos sérii ukončím.

16. Svět Tryllů (Amanda Hocking) - Svět Tryllů není vyloženě špatná série, ale ani žádná hitparáda. Čte se ale dobře a mám doma i novou sérii této autorky.

17. Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas) - Druhý díl ještě nevyšel, takže nejsem ani pozadu, což je super. I když mě kniha nechytla, doufám, že pokračování bude lepší.

18. Podsvětí (Meg Cabot) - Pozadu jsem ale u Podsvětí. Již ukončená série a já četla zatím jen první díl a to se mi fakt líbil. Také je na seznamu sérií, které chci co nejdříve dočíst.

19. Libby Lomax (Lucy Holliday) - Původně jsem ani nevěděla, že se bude jednat o sérii. Na další díly jsem ale zvědavá a doufám, že pobaví stejně jako tenhle s Audrey. Druhý díl má být tuším s Marylin Monroe.

20. Králové bourbonu (J. R. Ward) - Překvapivě čtivé, i když takové klišé a chudé dívce, která se zamiluje do milionáře. Skončilo to napínavě a na pokračování, které vyjde letos, se těším.

21. Svět nočních lovců (Jeaniene Frost) - Série související se sérií Noční lovci. Svět nočních lovců mě ale od začátku chytl více a jeho vydávání se bohužel někde zaseklo.a uvítala bych i další sérii této autorky s názvem Night Price. I když je fakt, že bych prvně měla dokoupit díly Nočních lovců.

22. Vlci (M. T. Majar) - Bohužel další objevená série, kterou bych raději neobjevila. Nic nového, zajímavého, akorát spousta brutality. Mám to za sebou a jsem ráda.

23. Královna Tearlingu (Erika Johansen) - I když jsem čekala víc, druhý díl si přečtu velmi ráda. I když na koupi nespěchám a možná si počkám rovnou i na třetí.

24. Třpytný dvůr (Richelle Mead) - Úplně něco jiného, než na co jsme u Richelle Mead zvyklí, ale bavilo mě to a velmi se těším na pokračování.


Jaká je Vaše statistika? 
Kolik jste toho přečetli?
Také čtete tolik sérií?

Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This
autor Charmedka
vydáno 1/05/2017
reakce 8 komentářů
štítky

Celý článek »